Strada Zdejcina

Datum: 2013-06-29 18:47:01 :: Upravit :: Odstranit :: Přesunout

Musim potvrdit Honzisova slova z minulého roku: "Tohle byl majstrštyk, prostě něco pro opravdové fajnšmekry a příznivce sebetrýznění. D!ablo připravil nádhernou, přímo brutální trasu, kde nechybělo nic. Nádherné, prostě něco pro opravdové tvrďáky!"
Byla to parada, celo 2.baliku jelo ohleduplne, opravdu se zavodilo tam, kde se mělo, nevidel jsem zadny kriticky okamzik. Po 1.Zdejcine, kdy jsem sjizdel asi 50 metrovou diru, jsem si rikal, tady jsem spatne, ale pak se nastesti tempo zklidnilo a ja si mohl užívat jizdy na cele s Kaprem. Videt ty vyhlasene vrchare (Mira Kakac, Petr Dix, Pepa Vejvoda) při praci, to byla podivana jak na TdF! Huuu to byl mazec, Kapre toto foto uz mi truni na plose! Bylo to nezapomenutelne!

Kolíkáč – Maillot jaune

Konec stydlivosti, vezeme maillot jaune by Svijany, tak se postavit pěkně do první brázdy s Kaprem a jde se na to. VLKovo zaváděcí auto se stane mým magnetem a stejně jako před týdnem na Rampovi si úvodní kopec vyjíždím osamocen špici, neskutečný pocit, že nejde nikdo přese mě. Necháme ho vyvětrat, probíhá asi největším favoritům v hlavách, ale já se musím v klidu rozjet, pořádně se rozdýchat, ať jsem připraven na vrchařské peklo, které nás dnes čeká. Před startem byl hodně stres s rozvozem regulovčíků, nic jsem nestíhal, tak mám obavy, že to dnes moc nedopadne. Ale je to zatím skvělé, horizont úvodního kopce je stále můj a nechce se mi svěšovat nohy, navíc za chvíli přijde děravý úsek, chce to být stále vepředu. Proletěli jsme vesnici a drtíme magnet na nejvyšší bod trati, stále se držím v popředí, díry se jedou pěkně ohleduplně v lajně, každý ví, že tady se rozhodovat nebude.
Sklouznout se tobogánem v Otročiněvsi a další magnet před námi, jsem nějaký napumpovaný, nechat velkou a zjistit, že jim pomalu začínám mizet. Baví mě to, nohy jedou, ještě za zatáčkou za to zaberu více, ať jim zkusím zmizet, ale kopec se pěkně utahuje, ne, toto je jen bezcenné mrhání silami, čeká tě přes 50km s převýšením přes 1000m, zklidni se

. Průjezd Nižborem je bezproblémový, tady je neutrální zóna a všichni ji ctí. Stradonice a jejich retardéry a pak před začátkem Zdejciny skvělý zážitek, kdy se jede zase šrot v lajně, kamínky odstřelují, prach se víří, ruce bolí, to je to pravé Strade Bianche!
Pak si jen shodit na malou, vzadu naládovat, co se tam vejde a pomodlit se, ať to s nimi vydržím. A zatím to jde, tempo určuje především Míra Kakač s naším Kaprem, který se vrátil ve velkém stylu, bez známky nějakého výpadku! A k nim se přidává i navrátilec Pepa Vejvoda, Petr Dix a Standa Vohník, serpentiny se blíží ke svému závěru a já pomalu, ale jistě ztrácím, no do háje, přišlo to hodně brzy, ani jednu Zdejcinu jsem s nimi nedal. Ještě se k nim přicucne Jirka Dobrovodský a zdá se, že je vymalováno, ale je tu ještě se mnou Joník a Standa Hájek, přisál jsem se za ně a přes vesnici jedeme šrot díky ZIPPovi Joníkovi, přeskočit retardéry, uáá jsou na dosah, ještě se protočíme a máme je... uff, tak to bylo o fous. Před dírami ze zadu ještě přilítne Jirka Sekera, Zbyněk Vondra, Mižour a i vedoucí muž UAC Jarda Rendl. Takže znovu, lépe a radostněji

Přestal jsem blbnout s dlouhými špicemi, jsem vyléčen, další Zdejcina bude asi pro mě konečná

.
Scénář se opakuje, ale jak jsme se shodli s Kaprem v cíli, další Zdejciny se již jely o kapánek přijatelněji, takže jsme si to začal neskutečně užívat. Vidět ty vyhlášené vrchaře při práci, dovolit si jít dopředu a chvilku jim potahat špic, to bylo jako v nejkrásnějším snu, toto, kdyby mi někdo řekl před pár lety, tak se mu vysměji. V serpentinách vždy necháme Joníka, Jirku Sekeru, Mižoura, ale před dírami jsou zase famózně u nás a Jirka pak roztáčí wattové peklo přes Stradonice pod Zdejcinu.
A jsou tu poslední, rozhodující serpentiny, na rovině mi již nepříjemně cuká v lýtkách, a tak když se s námi Jirka loučí se slovy: „Tak počkejte na mě v cíli 5 minut“, já mu jen odvětím, že mě bude určitě někde ve škarpě míjet, jak tančím s křečovou vílou. Čekám peklo, drtivý nástup, který zachytí 2-3 lidi a my ostatní se budeme jen plížit bez motivace do cíle. Ale nic takového se nekoná, na špic si vleze 68 kilový Standa Vohník a za ním jak kačeři na provázku se vezou ostatní. Pak to ještě zkusí Pepa Vejvoda, i Míra Kakač, ale vše pochytáno, Kapr stále skvěle vepředu, já čekám nějaký zásek do lýtek, ale zatím to překvapivě jede a jede, takže když se najíždí na cílový magnet, nevím, jaká buňka v mozku ten signál vyslala, ale prsty na levé ruce tlačí na řadicí páčku, přes lanko se ta síla přenáší do přesmykače, který posouvá řetěz na 53 zoubků, zadek se zvedá a já míjím Joníka, Standu, Pepu, ty wogo i ten Jirka byl k poražení, kdyby ta čára byla o pár metrů dále! Potvrzuji zlatem žluťáka v CKKV Hobby Cup a jako bonus beru bronz v UAC!
Endorfinová sprcha padá z cyklistického nebe, letí mi hlavou všechny ty zimní pumpy s kafíčkem, ty objemové výlety, ty kolodějské dýchánky, pro tyto chvíle to všechno mělo cenu, trenére staříku, moc a moc děkuji! Teď jen obavy, jak to udržet, laťka je hodně vysoko a dolů se padá velmi snadno...
A speciální poděkování a velké ANO, ANO Diablovic družině, za to, že mají tolik sil k pořádání takových skvělých matchů!!!

Mirek – Hrůza, ale snad bude zase líp

UAC Strada Zdejcina- jedním slovem průser maximální. Celý týden po Rampušákovi mrtvola, v práci honička, v pátek odjíždím domů před šestou úplně KO. Ráno nemůžu ani vylézt z postele, až v půl deváté se to daří. Jedno kolo dávám na rozjetí, nic moc. Po startu ještě dobrý, visím celkem v pohodě, 2ks z Lawi odjíždí, tak si říkám, že je nechají jet a bude to v klídku, ale ve druhé půlce zaváděcího kopce se začíná jet, balík se trhá. Ještě jsem v solidní skupince, před námi kousek Léňa a spol., ale v kopci za Zdejcinou z tý skupiny odpadám, to už cítím, že je něco špatně. Pak až před Stradonice jedu sám, tam mě dojíždí Radim Skála a asi dalších pět lidí. S nima vyjíždím první Zdejcinu, pár lidí nám ale odjelo. Druhé kolo tak nějak střídáme a závěr kola ve stoupání už mám značné problémy to uviset. Nohy bolí, absolutně bez síly, netuším, jak dojedu do cíle. Třetí kolo jsem tam ještě s nima, u Stradonic nás dojíždí druhý balík s vysmátými Kaprem a Kolíkáčem, připadají mi jak na vyjíždce jak jsou v pohodě. To já ne, do třetího stoupání na Zdejcinu s nima přijíždíme, ale dneska nemůžu pomýšlet na to, že bych to zkusil s nima. Bohužel mi v kopci odjíždí i naše skupina, jsem úplně v pr..., sotva motám nohama, jediný cíl je vyjet nahoru a nejít pěšky. Zajímavé, jak dokážu být mrtvý po cca 50km. Čtvrté kolo jedu jenom s Láďou Šindelářem, no on je na tom ještě hůř než já a tak se jen veze za mnou. Cíl je už jenom dojet nějak do cíle. Čtvrtá Zdejcina opět zoufalství, nahoře mě předjíždí o kolo asi tak dvojnásobnou rychlostí Néža s Novákem, kteří míří do cíle. Taky to tam chci zalomit a nahlásit kolo ztráty, dál už se mi vůbec nechce, ale nakonec si říkám, že i za poslední flek dneska bude dost bodů, když bylo málo lidí a navíc Fousáč z druhého balíku taky nebalí a jede dál, tak pokračuju v turistice. Celé poslední kolo sám, bez síly, v každém sebemenším brdku jedu 39/25, no ale do cíle nakonec dojíždím, dokonce i časomíra tam na mně čekala Vyjetí se nekonalo, byl jsem rád, že jsem se dostal do auta, ještě, že jsem nejel na závod po ose, to bych se asi domů nedostal V Berouně ještě kupuju litrovku Coly, abych dojel autem těch pár kilometrů, ta mě z tý krize trošku dostává. Tenhle závod si teda za rámeček nedám, hrůza, ale snad bude zase líp. Příští týden na pár dní na vodě naložím tělo do ethanolu, abych zapomněl na to dnešní trápení a pak začneme trošku ladit na Beskyda.

zdroj: VINOHRADSKÉ ŠLAPKY

zahradnik - trénink: 82 km, 02:29:22 (29.6.2013)

UAC - Strada Zdejcina. Od startu jdu hned do úniku s Majklem. Ve Zdejcině nás po jednom doráží celý tým a dále jedeme šrot v 6 lidech z jednoho týmu jako časovku dužstev. Po úvodní ztuhlosti se mi začíná jet čím dál lépe. V kopci ze Stradonic defektí Majkl tak pokračujeme v 5. V dalším kopci se k nám přibližuje Čevajs tak v kopci na Zdejcinu zrychlujeme a zůstáváme ve 3 s Néžou a Forestem. V posledním kopci do cíle za to bere hned odspodu Forest. Chvíli držím, ale pak se lámu a ztrácím. V cíli 1. Néža, 2. Forest. Já 3. a za mnou ještě Líba a Vitouš. Za sebe velká spokojenost. Odpočinek zkraje týdne zřejmě zabral a nohy byly čerstvé a dařilo se jezdit lehké převody až do konce.

time1

Zdejcina. Od startu dle plánu odjíždí Linus s Majklem. Pak si tam doskakuje Néža. Pak já, po mě Líba i Vitouš. A je z toho týmovej švih! Majkl defektí, tak v 5. Pak necháváme v kopci Líbu a Vitouše, neb se blíží Červajs. V posledním kopci na férovku, Néža 1., já 2. Linus 3. Dobrý to bylo, vyndanej jak deka. Večer grilovačka a 2 piva, jsem zvědav, co druhý den.

menea

Strada Zdejcina.Pekna bejkarna,ale prima pocasi a hezkej zavod.Uvisel jsem pul hodiny,pak v cilovem kopci jsem v pulce musel rict papa a bylo.Potom jsem jel pul kola sam,coz me moc nebavilo a stale jsem zpomaloval,az me dojela skupinka asi 5-6 lidi,se kterou jsme to doklepali do cile.Poradi 15/11,ztrata 8.40.

Zdroj: MyTreneek